Ministryně obrany se zaplétá do svých výroků o sporu s generálem Řehkou. Kromě zbrojařů se vyhýbá i výboru pro obranu

Autor: Jirka Macák

Ministryně obrany Černochová píše na sociálních sítích, že přišla na ministerstvo tvrdě pracovat, neslibovat, nevymlouvat se, ale makat. Těmito slovy se snaží napravit dojem ze situace, kterou v průběhu května rozbouřila především informace o záměru náčelníka generálního štábu Řehky rezignovat kvůli nesouladu s ministryní na svou funkci – kterou nevykonává ani rok. Podle ministryně by se „hodně lidem hodilo nás s panem generálem rozdělit,“ říká v obsáhlém rozhovoru, který poskytla Seznam Zprávám – v nichž jsme měli možnost sledovat sérii článků na její obhajobu. Nelze přitom říci, že je přesvědčivá. Z mimořádné schůze výboru pro obranu, který má řešit nejvážnější témata poslední doby, se omluvila.

Titulek rozhovoru hlásá, že na ministryni obrany „zaútočili přesně ve chvíli, kdy jsem šla do vzduchu“. Kdo sleduje dění v rezortu obrany, získává na základě toho okamžitě dojem, že vlastně vyčítá generálu Řehkovi jeho postup. Generál se setkal s premiérem Fialou a národním poradcem pro bezpečnost Pojarem a zprávu o tom přinesla média 19. května. Tedy nedlouho před cestou Jany Černochové do Spojených států, kde podepsala smlouvu o obranné spolupráci (DCA). Tento dojem posiluje úvod článku: „Pro ruské zpravodajské služby je obranná smlouva něco, co nechtějí. Chtějí zabránit ratifikaci, takže si asi někdo nepřál, abych do USA vůbec odletěla,“ říká ministryně obrany. A následuje věta, že „politickou mlýnici“ alespoň prozatím Černochová ustála.

Z této interpretace poněkud mrazí. Opravdu je možné, aby ministryně obrany vnímala nespokojenost vysoce hodnoceného náčelníka generálního štábu, jehož sama do funkce vybrala, jako součást útoku spuštěného kvůli DCA ze strany Ruska, a byl do něj zatažen i premiér a národní bezpečnostní poradce? Teprve z druhé odpovědi vyplývá, co měla na mysli: „Dostávala jsem různá varování poslední týdny, že si spousta lidí některé mé kroky nepřeje. Z tohoto pohledu to asi pro mě nebylo překvapivé. Co naopak pro mě bylo překvapením, že se věc odehrála přesně ve chvíli, kdy jsem šla do vzduchu. Letěla jsem s charitativní pomocí na otočku do Libanonu.“

Útok během cesty Černochové do Libanonu?

Jenže do Libanonu letěla ministryně obrany v půli března. Tedy dva měsíce před tím, než se Řehka kvůli sporům o kompetence při řízení Armády České republiky s premiérem sešel a než obsah schůzky utekl do médií. Spory se dostaly až do fáze, kdy zvažoval rezignaci. A tu mu premiér Fiala podle Českého rozhlasu a Deníku N rozmluvil. Jaký útok se tedy odehrával v polovině března?

Na tuto otázku není vůbec jednoduché najít odpověď. Zřejmě jediným ministerstvu v určitém ohledu nepříjemným tématem, které se tehdy veřejně řešilo, byly potíže s vojskovými zkouškami radarů MADR z Izraele. Do řešení se měl tehdy díky svým izraelským kontaktům určitou formou vložit i Tomáš Pojar. Šlo však o dlouhodobý problém, obšírně komunikovaný, na kterém ani opozice neměla žádné zásadní téma – radary byly přece pořízeny již za bývalého ministra Metnara a již během jeho působení se určité problémy ohledně integrace systému do výzbroje AČR objevovaly. Vojskové zkoušky následně dopadly dobře a tento příběh v žádném ohledu nenaznačuje, že šlo o „útok ve chvíli, kdy jsem šla do vzduchu.“

Vytváří napětí v rezortu obrany Rusko, nebo přístup ministryně obrany?

V celém rozhovoru není zmíněna konkrétně jiná kauza, než právě spory ministryně s generálem Řehkou, a opět jsou dávány do souvislosti s Ruskem. Před snahou Ruska ovlivnit situaci v ČR varovala BIS a její ředitel generál Koudelka. Součástí těchto snah byl podle Černochové dokonce zájem některých zbrojařů: „Přesně tak. A jestli jakoby mají zájem zbrojaři nebo část zbrojařů, aby třeba mezi námi byl nějaký spor, abychom některé věci neřešili spolu, tak to si myslím, že je asi taky pravda.“

Pokud to shrneme, ministryně obrany České republiky v médiích naříká, že kompetenční spory s náčelníkem generálního štábu měli způsobit někteří zbrojaři. Na explicitní otázku, jestli jde o Czechoslovak Group, Černochová odpověď nedala. Z jejích odpovědí přesto zůstává dojem, že na ni útočí přes generála Řehku významné společnosti českého obranného průmyslu, a to v nějaké souvislosti s nepřátelským působení Ruska. A to je opravdu velmi silná káva, pokud by to byla pravda, i kdyby to pravda nebyla, a šlo jen o snahu napravovat reputační škody, které Jana Černochová v uplynulé době utrpěla: „V úterý podepisujete smlouvu s USA, naštvete Rusko a jejich podporovatele. Na to ve středu podepisujete zakázku za 60 miliard na nákup bojových vozidel pěchoty. A padá na vaši hlavu to, co padá.“

Jakou souvislost má podepisování smlouvy s USA s její březnovou cestou do Libanonu? Žádný. Černochová údajně neměla žádný signál o nespokojenosti generála Řehky. Tedy generála veřejně implicitně obviňuje z toho, že své frustrace v tichosti prožíval, aniž by je s ní jakkoli řešil, a šel s nimi přímo za premiérem v době, kdy ministryně „byla ve vzduchu“: „Jsem zklamaná z některých lidí, ale rozhodně ne z pana náčelníka generálního štábu. Ano, byla jsem ve vzduchu, když mě tady začali odstřelovat, ale osobně bych to k sarajevskému atentátu nepřipodobňovala.“ Kdo paní ministryni „odstřeloval“, jestliže z generála Řehky není zklamaná? Zřejmě Český rozhlas a Deník N, které přinesly informace o sporech a generálově vůli rezignovat. Podle premiéra Fialy žádný spor neexistuje. Podle prezidenta republiky Pavla ovšem existuje a chce ho řešit. Vyznat se v těchto výrocích opravdu není snadné, pokud… pokud se nepodíváme na dosavadní výkony paní ministryně na poli personálního řízení rezortu.

Personální politika Jany Černochové není srozumitelná. Hlavní roli hraje PR

Připomenout lze náhlý vyhazov úspěšného ředitele VTÚ Novotného. Podnik měl kromě dalšího významnou roli právě v zavádění radarů MADR do výzbroje AČR, a kritici personálních opatření od začátku upozorňovali na to, že složitému procesu tato destabilizace managementu podniku rozhodně neprospěje, což se potvrdilo. Zapomenout nelze ani na „dobrovolný“ odchod plukovníka Foltýna z čela Vojenské policie na konci února. Oficiálně kvůli banálnímu sporu o výklad povinností v případě trestního stíhání šéfa inspekce VP musel náčelník VP, kterého sama Černochová do funkce prosadila, odejít po osmi měsících. A ono trestní stíhání bylo následně zastaveno, čímž byla v podstatě potvrzena Foltýnova verze, že šlo o marginálii. Je tu také případ odchodu generála Mikulenky. V bezpečnostní komunitě je veřejným tajemstvím, že z čela letectva musel zmizet prostě proto, že nebyl dostatečně přesvědčený o projektu přezbrojení na F-35, ale byl spíše zastáncem švédských Gripenů. Z Ministerstva obrany také odešel jako mimořádně kompetentní hodnocený náměstek Tomáš Kopečný, který se stal vládním zmocněncem pro rekonstrukci Ukrajiny.

Analytik Milan Mikulecký na twitter napsal: „Nechci tady bořit mýty, ale s příchodem války na Ukrajině obstál Národní bezpečnostní poradce Tomáš Pojar, premiér Petr Fiala, náměstek Tomáš Kopečný, a pak úředníci z MO a vojáci, jejichž jména širší veřejnosti nic neřeknou. Dál už je to hodně o PR.“ Reagoval tím na slova, že ministryně obrany v kontextu války na Ukrajině „víceméně obstála.“

Vytvářejí problém „někteří zbrojaři“, nebo spolupracovníci paní ministryně?

V rozhovoru pro Český rozhlas zmínil Mikulecký, který v minulosti působil jako poradce ministra obrany, dvě roviny nesouladu mezi Černochovou a Řehkou: „První z nich je přílišná politizace armády. Ze strany ministryně docházelo k zásahům do velitelské kompetence náčelníka generálního štábu. Druhá rovina se týkala některých nešťastných zásahů politického vedení do nastavování tenderů nebo často i výběru některé techniky, která se pro armádu pořizuje.“

O té druhé rovině se příliš nemluví. Akvizice na MO má na starosti po technické stránce vrchní ředitel Koudelka, který působil v čele Sekce vyzbrojování a akvizic již za Metnara. Ovšem velmi důležitou roli v nich hraje politický první náměstek František Šulc, kterého si přivedla Černochová a jmenovala jej přes kritiku a riziko, že jeho napojení na některé firmy zbrojního průmyslu vytvoří přinejmenším reputační problém, ne-li přímo podezření ze vzniku korupčního prostředí. Nelze se ubránit dojmu, že zatímco ministryně se věnuje svému PR, hovoří o Ukrajině, provádí státní návštěvy kryptou v Resslově ulici, případě se zajímá o to, který plukovník jede na jakou zahraniční stáž, o detailech akvizic v řádech desítek miliard korun vyjednává spíše její okolí, kterému ona bezmezně důvěřuje. A nabízí se otázka, do jaké míry bere toto okolí v potaz preference koncového uživatele techniky, tedy armády. Jako jsme to viděli v případě ručních protitankových granátů: https://www.vysokahra.cz/namestek-ministryne-obrany-sulc-vi-lepe-nez-vojaci-co-armada-chce-ma-pritom-vazby-na-zbrojare-sauera-a-zevetu-bojovice-ovladanou-rodinou-petra-sisaka/

Obranný průmysl je významným prvkem obranyschopnosti České republiky. Firmy jsou prověřované nejen Národním bezpečnostním úřadem. Jsou na jedné lodi s armádou i rezortem obrany. Hovořit na jedné straně o potřebě je podporovat a posilovat jejich kapacity, ale na druhé straně naznačovat, že mají nějaké nezdravé a nečisté zájmy, které poškozují mediální obraz ministryně obrany, je mimořádně závažný rozpor.

Zakázka na BVP a komunikace ministerstva s poslanci

Tématem číslo jedna uplynulých dní je pořízení BVP. Podle řady náznaků i otevřených vyjádření jsou české firmy zapojené do projektu za 60 miliard se svým podílem na zakázce nespokojené. A s tím se pojí kromě dalších věcí i problém komunikace ministryně obrany nejen s veřejností, ale především s výborem pro obranu. Na čtvrtek je svolána mimořádná schůze, která má na programu dva body: situaci mezi ministryní a náčelníkem generálního štábu, a nákup BVP. Ministryně se ale omluvila. A v této souvislosti se hodí připomenout její vlastní slova z doby, kdy stanula v čele výboru v roce 2017 ona:

„Jedním z velkých problémů bylo, že jsme se jednotlivé věci dozvídali z médií a potom teprve od ministerstva. Ministr obvykle oznámil nějaký plán a my byli postaveni před hotovou věc. To samozřejmě vztahům neprospívá,“ řekla Ondřeji Stratilíkovi pro euro.cz v prosinci 2017 (https://www.euro.cz/clanky/cernochova-slechtova-stropnicky-1386070/)

Přesně to jí dnes vyčítá dnešní opozice. Bod BVP byl z řádné schůze 23. května na žádost koaličních poslanců stažen. Vláda pak zakázku projednala ve středu, aniž by byla předem zmíněna v programu. A ihned byla také podepsána smlouva. Poslanci se o tom dozvěděli z médií. Žádné podrobnosti o smlouvě neměli k dispozici. Budou postaveni před hotovou věc. Ministryně na ně nemá čas, ale čas na rozhovory pro Seznam Zprávy si udělala ráda.

„Jako nejdůležitější vidím kontrolní funkci výboru například v oblasti rozpočtu. Myslím, že tam bychom měli být mnohem aktivnější a více se ptát, jak a za co ministerstvo rozpočet utrácí a zda například nedochází jenom k přesouvání jednotlivých akcí z roku na rok. Měli bychom se také více zabývat tím, jak se plánuje a nakolik se plány dodržují.“ To nejsou slova dnešní opozice, která by útočila na ministryni Černochovou. To jsou slova Jany Černochové, předsedkyně výboru pro obranu z roku 2017.

Hříchů nemálo. Paní ministryně přiznává, že je jí „někdy dost“. Situaci ale nenapraví nepříliš srozumitelným vysvětlováním v rozhovorech pro privilegovaná média. Situaci napraví především otevřenou komunikací s poslanci výboru pro obranu, kteří z definice a v zastoupení občanů práci ministerstva kontrolují. Přehlíží je, na jejich interpelace odpovídá velmi obecně, a nechává podepisovat smlouvy nevídaných rozměrů bez toho, že by o tom poslanci věděli dopředu. Je chvályhodné, že rostou výdaje na obranu a že podporujeme Ukrajinu. Žijeme však v ekonomicky nevlídné době a efektivita a transparenost akvizic nesmějí zůstat jen líbivými marketingovými hesly.

Zdroj: Seznam Zprávy, euro.cz, iRohlas, Ministerstvo obrany